Název

vzpomínka na Ritušku

Popis

Bohužel obrázků Ritušky moc nemám, nějak kamsi vysublimovaly a ty co jsem našla jsou v mizerném rozlišení...
Byla to moje zatím poslední psí kamarádka, s kterou jsme prožily spoustu krásných chvil v chajdě, na horách i v dolách i na dalších nádherných místech. Provázela mne jak se říká v dobrém i ve zlém. Skotačila v lese, v rybníku, na louce, ve stráni na sluníčku i na mraze. Byla úžasně trpělivá, když mne třeba sklátila chřipka, nedožadovala se delších procházek a chápavě se spokojila jen s nejnutnějším rychlým vyvenčením.
Když nám v noci v chajdě vyhasla kamna, vetřela se mi pod peřinu, přitulila se a navzájem jsme se krásně ohřívaly. Byla jako živá kamínka.
Běhala krátké trasy podle kola, měla radost a když byla rychlejší, běžela trochu bokem, štěkala a dorážela mi na přední kolo. Při plavání vydávala legrační chrochtavé zvuky a ve sněhu řádila jako divá. Byla živel - jak jinak - prostě boxer...
Při přestavbě v bytě trpělivě snášela kravál od brusky, vrtačky i ostatních elektrických pomocníků. Když chtěla jít ven, začala se vyvalovat v pilinách a usilovně se pak oklepávat, což bylo znamení, že už opravdu chce jít na vzduch. Vytvořily jsme si mezi sebou jen nám srozumitelné signály, které jsme navzájem respektovaly.
V březnu to bylo už 9 let, co se odebrala do psího nebíčka. Bylo to to jediné, čím mne za celý svůj život citelně zarmoutila. Čest jejím lumpačinám

Kategorie a štítky

Nastavení